Cejnové pásmo – střední tok řeky zmírňuje svůj průměrný spád a vstupuje do dolního toku se dnem jemně písčitým nebo bahnitým. Charakteristické ryby – cejn velký, jelec jesen, sumec velký.

Cejn velký

  Cejn velký je jedním ze tří druhů cejnů, kteří se u nás vyskytují. Obývá rozsáhlejší, hlubší a klidné dolní úseky mírně tekoucích a proteplených vod, odstavená ramena, tůně, důlní propadliny. Žije ve všech mimopstruhových údolních nádržích. nejraději se zdržuje v hlubokých úsecích, v zátočinách, nad jezy, v jámách na dně – vždy dále od břehu. Přes den je v hloubce, navečer na mělčinách a u hladiny.
  Cejn velký je statná kaprovitá ryba vysokého, značně zploštělého těla s velkými ploutvemi. Hlavu má malou, s  ústy ve spodní poloze.   Cejn žije společensky v hejnech, během dne přetahuje za potravou. Vyhýbá se místům s kamenitým dnem. Živí se hrubším zoobentosem včetně nitěnek. Část potravy tvoří i úlomky rostlinstva a řasy. Vytírá se v hejnech na vodní rostlinstvo a to když voda dosáhne 12°C.

   Cejn siný je méně běžný. U nás je velmi vzácný, hojnější je v moravských a slovenských přítocích Dunaje a v Dunaji. Má dlouhou a úzkou řitní ploutev, tělo má nižší než cejn velký, ústa v poloze téměž koncové. Je celkově světlejší, zelenavější.

   Cejn perleťový se v českých vodách téměř nevyskytuje, místy v řece Moravě a Dyji, hojněji v Dunaji a jeho přítocích. Tvarem těla je mezi cejnem velkým a cejnem siným, má však klenutější příď těla. Hlavu má tupou, trochu připomínající podoustev, ústa téměř spodní. Řitní ploutev má velmi dlouhou.Je celkově světlejší, také ploutve má méně výrazné.

 
Cejnek malý

   Cejnek malý má téměř stejné nároky na životní prostředí a vede také podobný způsob života jako cejn velký, kterého často doprovází. Je hojně rozšířen, žije pospolitě ve velkých hejnech.
  Tvarem těla se podobá cejnovi velkému, jenže je vyšší a jeho břišní a hřbetní linie je téměř stejně klenutá.
   Cejnek se tře v tutéž dobu jako cejn velký. Živí se zoobentosem, detritem, v údolních nádržích planktonem, později larvami pakomárů a podobně.

Perlín ostrobřichý

  Perlín je jediným zástupcem stejnojmenného rodu v našich vodách. Je rybou volně plynoucích nížinných řek a údolních nádrží s měkkým, mírně zabahněným dnem a s houštinami ponořených vodních rostlin.
   Tvarem těla připomíná plotici, ale je vyšší ve hřbetě a celkově mohutnější. Hlava je tupá s ústy v horní poloze. Hřbetní ploutev je posunuta vzad za svislici vedenou kořenem břišní ploutve. Břišní kýl je kryt stříškovitě lomenými šupinami – proto perlín ostrobřichý. Prsní ploutve jsou oranžové, břišní, řitní i ocasní sytě červená.  Perlín se živí planktonem, larvami pakomárů i jiným hrubším zoobentosem, především však úlomky rostlin a řasami. Tře se po prohřátí vody na 18°C.


Jelec jesen

   Jelec jesen je třetí druh z rodu u nás žijících jelců. Vyskytuje se omezeně na několika tocích, u nás na dolní Moravě a Dyji. Vyžaduje širší, prostorné, volně tekoucí hluboké vody s klidnými okrajovými zátokami. Vyžaduje čistou vodu s bohatým porostem vodních rostlin. Ve srovnání s tlouštěm má jesen vyšší tělo, které je z boků více zploštělé, a menší hlavu. Má i menší ústa, namířená lehce vzhůru – rád totiž sbírá hmyz unášený vodou. Jelec se zdržuje v menších hejnech. Hejna protahují všemi vrstvami vody, zejména při rojení hmyzu, kdy vyjíždějí i těsně pod hladinu. Jinak je složení potravy stejné jako u tlouště, s větším podílem rostlinné hmoty. K výtěru táhne jesen na proudnější místa se štěrkovým dnem, ale ukládá jikry i na vodní rostliny, tře se o něco později nežli tloušť.
K okrasným účelům se chová zlatá forma jesena.


Kapr obecný

   Kapr žije snad ve všech našich vodách mimo vod pstruhových. Vyhledává širší a hlubší vody s klidnou až stojatou vodou, měkkým, hlinitým až mírně bahnitým dnem, pokud možno zarostlou vodním rostlinstvem. Kapr obecný je forma vyšlechtěná s původní říční formy – kapra dunajského – sazana.
   Kapr obecný má vysoký hřbet, malou hlavu, na horním rtu má dva masité vousky po každé straně.
   Kapr žije společensky v hejnech. Živí se planktonem, u dna sbírá larvy hmyzu, červy i jiný zoobentos. Je to teplomilná ryba, nejvíce jí vyhovuje teplota kolem 18-25°C. Při poklesu teploty pod 8°C přestává přijímat potravu, protože pochody látkové výměny téměř ustanou. Při dalším poklesu teploty upadá do zimního spánku. Na řekách se ukládají kapři do hlubokých zátok, na stojatých vodách v bahně hlubších míst. Na jaře začínají kapři přijímat potravu už při teplotě kolem 6°C – nutí je k tomu hlad. Tře se při prohřátí vody na 18°C. Jikry ukládá samice na vodní rostlinstvo.

 
Podoustev říční

  Podoustev říční je jediným zástupcem rodu podoustev v našich vodách, příslušejícího do čeledi kaprovitých. Je velmi rozšířená v širších úsecích řek cejnového pásma, kde se zdržuje v určitých tratích.  Dává přednost hlubším, mírněji tažným místům se štěrkovým i písčitým dnem, proto někdy vytahuje i dost vysoko do pásma parmového. Vyskytuje se i v údolních nádržích. Žije u dna.    Podoustev se živí larvami hmyzu a hrubším zoobentosem. Žije pospolitě, tře se zjara na mělčích proudech s tvrdším dnem.

 
Candát obecný

   Candát obecný je jedním ze dvou druhů stejnojmenného rodu žijícího v našich vodách.
Ve značném množství se vyskytuje v celé České republice. Vyhovují mu širší, hlubší toky s čistou vodou, tvrdé dno a členité koryto. Velmi rozšířen je v údolních nádržích a zatopených lomech. Během dne přebývá v hlubinách s klidnější vodou, v noci, před svítáním a navečer se vyskytuje na mělčích úsecích a v proudech nedaleko břehu. Candát je dravá ryba hlubin, ale při shánění potravy vyjíždí za rybičkami i na velmi mělkou vodu.
   Má protáhlé tělo, ústa jsou v poloze střední. Má drobnější ostré zuby, doplněné dvojicemi velkých špičáků stojících proti sobě, kterým se říká „psí zuby“. Jako všichni okounovití má candát dvě veliké hřbetní ploutve, přední ostnitou, zadní s měkkými paprsky.
   Candát je převážně noční rybou, ale v létě se vydává za potravou i přes den. Tře se později než okoun, když voda dosáhne teploty 8°C. Jikrnačka klade jikry na kořání stromů, které mlíčňák předem očistil od nánosů.

   Candát východní – vyskytuje se v povodí Dunaje, vzácně v dolních úsecích jeho moravských a slovenských přítoků a v Tise. Nedorůstá vyšší průměrné hmotnosti než 1 kg. Na rozdíl od candáta obecného nemá vpředu nápadně velké zuby a celou přední skřelovou kost pokrývají šupiny, zatímco candát obecný toto ošupení nemá.

Sumec velký

   Sumec je naší největší rybou a jednou z největších sladkovodních ryb vůbec. Je jediným naším druhem rodu sumců z čeledi sumcovitých. Obývá rozsáhlejší a teplejší nížinné vody, odstavená ramena a tůně a údolní nádrže. Vyžaduje členité, mírně zabahněné dno, hlubší výmoly ve dně řečiště, podemleté břehy.
  Sumec velký má krátký, válcovitý trup s dlouhým, ze stran se postupně zplošťujícím ocasem.  Z horní čelisti vyrůstá dvojice dlouhých vousků vyztužených chrupavkou. Na spodu dolní čelisti visí čtyři kratší vousky. Skřelová kost sumce je opatřena kožní obrubou, která pevně přitisknuta chrání žábry před bahnem. Na hřbetě, nedaleko za hlavou, trčí krátká ploutvička.
   Sumec je teplomilná ryba, tře se později, až když teplota vody dosáhne 18-20°C. Samec po oplození hlídá jikry a vykulený plůdek opatruje tak dlouho, dokud se nerozptýlí v řece.

                                                                                                                 h.o.

                                             (podle knihy Ryby zblízka autorů Z. Šimůnka a J. Rysa)